Úřadující mistr České republiky v MTB Enduro konečně na blogu!

Shockhunters jsou zpátky a tentokrát si k nám na blog našel cestu hustým lesním porostem úřadující mistr Český republiky v cyklistické disciplíně MTB Enduro Milan Myšík! Zajímá tě, jaký byly jeho sportovní začátky? Proč se stal Shockhunterem a co je pro něj skutečným vystoupením z komfortní zóny a pořádnej #ShockYourself? Čti dál!

 

Nazdar Milane! Jak se máš? Stalo se ti dneska něco nevšedního, shockujícího?

 

Ach jéé, kdyby takhle uvolněně začínal každý rozhovor, to by byla parádička.

Zdravím Vás z letiště ve Frankfurtu, kde čekám 5 hodin na přestup a frčím do Kanady na svěťák, takže po hektickém ránu na pražském letišti, kde asi viděli poprvé někoho cestovat s kolem, už se mám fajn teď u kávičky.

Na to krásně navazuje vaše druhá otázka…

Mám toho už dost nalítáno, ale poprvé se mi stalo, že ČSA mi vytiskli jen letenku Praha – Frankfurt a přitom zavazadlo a nakonec i kolo poslali přímo do Vancouveru, takže jsem ve Frankfurtu musel vyjít do hlavní haly a tam na check-in vytisknout další letenku, paní na mě koukala jak z jara. Zavazadla odešly, ale prostě mi nedali boarding pass na druhej let, takže naštěstí jsem měl dost času to vyřídit na přestupu.

Jinak nic extra krom vstávání ve 3 ráno.

 

 


 

Jak ses dostal k cyklistice? Byla to láska na první pohled?

 

Tuhle otázku už jsem párkrát dostal hehe…

Takže já se narodil v roce 93 a ve stejným roce taťka založil svoji firmu a hádejte s čím… No začal prodávat kola, takže jsem na kole uměl dřív než chodit a postupně to gradovalo. Já vlastně rostl s kolem, začal jsem s bikrosem, pak fourcross a zakotvil jsem u endura.

Za ty léta podpory jsem tátovi a mamce hrozně vděčný, protože se můj dětský sen tak trošku začal naplňovat poslední roky a opravdu si to užívám. Díky tati a mami, že jste mě vedli k tomu nejlepšímu sportu, který tak miluju.

 


 

A co horské kolo, proč zrovna tohle? Tour de France tě nelákala?

 

No koukej, já si v šesti letech vybral bikros, kterej jsem jezdil fakt dlouho. Byl to dost kontaktní sport, a to ve mně tak nějak zůstalo. Tam jsem si vytvořil lásku k adrenalinu, protože rád riskuju. Když ve 13 letech skáčeš dvanáctimetrový skoky, tak to je prostě zážitek, tím spíš když nevíš, jestli to pokaždý vyjde nebo ne.

Postupně jsem přešel na ty horská kola. Fourcross jsem si doslova zamiloval, horský kolo na rozdíl od toho BMX povolilo mnohem víc a lítalo se ještě dál a ve větším speedu.

No a teď enduro – byl jsem trošku ježek v kleci. Ve fourcrossu nebyly peníze a já měl furt touhu být prostě dobrej v disciplíně, která je vnímána globálně na vysoké úrovni – to bohužel 4X nebyl, takže jsem se našel v enduru. Trvalo mi trošku déle, než jsem si zvykl, že jedu na trati sám, ale teď už to je pohoda a snažím se to tam posílat na 110 %!

A k té silničce… Furt říkám, že cyklistika je jen jedna – ta silniční hahaha :D,  jestli si chceš cyklistikou vydělat a zabezpečit život jdi na silnici, ale táta mě vedl vždy horským kolům a ten adrenalin pálit to po skalách, v kamenech, po kořenech mě prostě baví. Samozřejmě silnici sleduji pečlivě. Jelikož na silničce trénuji fakt hodně, tak vím, jaká je to dřina a všichni silničáři jsou pro mě borci. Ti kluci si masírují zadek 8-9 hodin denně v sedle!

 

 


 

Čím se živíš? Máš možnost jezdit a trénovat naplno?

 

No to je těžká otázka :D Když jsem studoval byla to pohoda. I proto jsem toho bakaláře dělal tak dlouho haha :D. Teď po škole je situace taková, že furt mě to táhne k tomu ježdění, ale furt jsme v ČR malý sport, takže ten budget, který od partnerů dostanu se snažím ušetřit na závody. Když mi z toho něco po sezóně zůstane na fixní měsíční výdaje je to příjemný, ale není to vůbec žádná jistota.

Situace je teď taková, že pomáhám tátovi v jednom z jeho čtyř bike shopů (KUR sport), který má. De facto chodím do práce mezi tréninky, mám volnou ruku, ale zároveň morální povinnost, že každou volnou chvíli jdu do krámu, protože vím, že táta má na mně spolehnutí, že i v té práci odvedu maximum, i když tam moc nejsem...

Je na prd, že v krámu je sezona, stejně jako moje závodní tzn. jaro-podzim, ale myslím, že se to daří skloubit, aniž bych nějak ubíral na tréninkových dávkách a když jdu do práce, odvádím tam maximální úsilí, protože je to takový můj koníček, radit a povídat si s lidmi o kolech, kolem kterých se točím celý život.

 


 

Jak vypadá v současný době tvůj tréninkovej plán?

 

Teď v červenci to bylo nabitý! Neměl jsem závody moc, ale připravoval jsem se na druhou polovinu sezony a coach mě nešetřil…

Takže v 6 budíček, když jsem se přemluvil tak jsem se rozcvičil a v 7 už jsem vyrážel na trénink, abych stihl buď jeden dlouhý trénink před prací nebo 2 kratší. Furt je to stejný, vytrvalost na silničce, posilovna, intervaly na enduru, posilovna a jede to od znova…

 


 

Poslední dobou se ti mega daří v Enduro European Series, co myslíš, že jsou hlavní faktory, který ti pomáhaj se vyhoupnout až tak vysoko?

Myslíš, že jde o trénink, nějakej mindset, taktika v závodech, aktuální forma nebo dokonce štěstí?

 

Těžko říct, v té Evropě je to hlavně konzistentnost v průběhu sezony, což je bomba! Žádný velký výkyvy, nejhůř 8. místo, nejlíp 5. místo a třetí pak v Alpine Enduro sérii. Hele těch faktorů je víc, ale kdyžto vezmu v bodech, tak:

1) Mindset – nemusím myslet na školu, mám hotovo a tím pádem jakousi morální volnost.

2) Trenér – příprava a komunikace s novým coachem je skvělá.

3) Nové kolo – nově jsem letos zvolil velikost kol 29, což mi taky pomohlo a dodalo jistotu.

4) Jídelníček – upravuju ho dle pocitu a potřeby, jsem vegetarián, teď se snažím vyhýbat i některým mléčným produktům a cítím se lépe.

Je to celé propojené. Taková skládanka. Na druhou stranu mi v poslední době zachutnalo pivo, ale snad je to jen tím suchem a tím, jak hodně trénuju haha :D . Rád si dám večer jedno, dvě před spaním, v létě po tréninku nebo po práci.

 

 


 

Co je kromě cyklistiky tvůj největší koníček? Jak si odpočineš od kola?

 

Tak jak jsem říkal, můj život je kolo a práce, která se taky týká kola. Relaxuju nejraději tak, že nic nedělám (což se nestává), takže volný čas se snažím využít s mojí přítelkyní, ideálně když jdeme do přírody daleko od lidí.

 


 

Kde se vidíš za 10 let?

 

No to si mě dostal… Jak ten rozhovor pěkně začal, tak nám začíná přituhovat. Můj sen byl žít v Kanadě, ale vzhledem k tomu, že tady má taťka takhle rozjetý byznys je nereálné, abych to uskutečnil – s tím už jsem smířený. Nikdo si moc nedovede představit, kolik práce, starostí s tím má, že kolikrát ani nespí, takže mu chci být při ruce.

Česká alternativa Kanady je pro mě Liberec, takže bych chtěl určitě s mojí přítelkyní (za deset let snad se ženou) bydlet v Liberci a začít budovat nějaký zázemí pro děti, abych jim dal alespoň to, co dali rodiče mě, protože ty vzpomínky na dětství, které mám jsou úžasné.

Samozřejmě na kole bych rád jezdil co nejdéle, ale mám smlouvy se všemi partnery vždy jen na rok, což je nejistota, takže uvidíme, jak to v tomhle směru půjde dál. Budu dělat maximum, aby sponzoři byli s mou prací spokojeni.

 


 

Co je tvůj životní cíl nebo smysl života?

 

Já moc cíle nemám, snažím se žít tady a teď, ale samozřejmě do budoucna koukám. Chtěl bych určitě zůstat v kolech, to je vlastně jediný, čemu rozumím a můj životní cíl je ještě něco dokázat ve sportu.

Hlavně chci být šťastný člověk, který je pozitivní. Když dneska vidím naši společnost, tak kolik lidí je spokojených? Mě přijde, že hrozně málo, ačkoliv se to pomalu zlepšuje, ale prostě když vidím lidi v cizině, tak je to úplně jiná písnička, a to mám na mysli i lidi staršího věku, kteří žijí v chatce ve vysokých horách, ale vždycky se na tebe usmějí, pozdraví, chtějí si povídat… To je úplně super, když vidím, jak z nich sálá pozitivní energie.

 


 

Jaký situace jsou pro tebe naprosto mimo tvojí komfortní zónu?

 

Moc situací to skutečně není, když zrovna není po závodě, který jsem zpackal vlastními chybami – to jsem pak na sebe dost naštvaný.

Naprosto nekomfortní je pro mě období po volbách. Když vidím, koho jsme si zvolili a kdo nám tu teď vládne. Myslím, že patříme na západ, ne k Rusku a Číně.

 

 


 

Jakej největší shock jsi zažil? Může to bejt na kole, ale i kdykoli v životě.

 

No měl jsem čtyřikrát na hraně. Nejprve jsem se v sedmnácti rozbil tak, že kdybych neměl tenkrát chránič krku bůh ví, jak by to dopadlo…

Podruhé jsem se vyboural v autě, kdy jsem měl fakt štěstí a z této mladistvé chyby jsem se nejvíc do života poučil.

Pak jsem vletěl na silničce v serpentýnách přímo pod auto, ale vybruslil jsem z toho jen se zlomenou kostrčí, což dodnes nechápu.

No, a zatím poslední životní shock jsem zažil loni, kdy jsem si vyjel na trénink bez chráničů ve vedru, v tílku a malé helmě a zkoušel jsem jeden drop, jenže ono to bylo asi fakt nereálné, maximálně na trialový odskok a skončilo to rozpůleným kolem a já si jen roztrhal obličej o představec, jinak se mi nic nestalo – na to, že jsem letěl 15 metrů ze skály, tak to ještě jde.

 


 

Kterej Big Shock! ti chutná nejvíc?

 

Original

 


 

Pamatuješ si svý Shockhunters začátky? Jak probíhal tvůj první závod v barvách Big Shock!, vzpomeneš si na něj?

 

Jasný, dostával jsem se do Big Shocku! postupně, ale první závod ve žluté helmě pamatuju.

Skončil jsem třetí na Central European Enduro series v Polsku a pak hned 42. na svěťáku ve Francii, což je můj nejlepší výsledek ve světě v enduru.

 


 

A teď ať to lítá, jedna odpověď = jedno slovo!

Jedno slovo, který tě vystihuje? Cílevědomost

Oblíbený jídlo? Vegetariánské

Nejhezčí holka na světě? Moje Ivča

Tvý vysněný kolo? Sobi 20

Oblíbená muzika? Hardrock

Kniha nebo film/seriál? RAPL

Párty nebo trénink? Trénink

Máš nějakej idol? Tak obdivuju řadu sportovců, z Čechů mi jsou hodně sympatičtí Jakub Voráček, Lukáš Bauer, či Vávra Hradílek. Špičkový atleti, co to mají v hlavně srovnaný.

 


 

Díky moc Milane za vyčerpávající rozhovor a přejeme další úspěchy v Evropským poháru i životě!

 

Co říkáš na rozhovor? Chybí ti nějaká odpověď nebo chceš Milana jen pozdravit? Napiš koment!

#ShockYourself

 


 

 


Sleduj náš YOUTUBE

Sleduj náš Youtube

Omrknout v novým okně

Objev podobné články

Nejslavnější únikovky? Na Shock Challenge jsou prostě krátký!
Určitě už to všechno víš a nic tě nepřekvapí. Shock Challenge bude nářez o tom žádná, ale víš, že se fakt jedná o naprostej unikát i mezi únikovkama?…
Dočíst celý
E-sport mindsets: Co je to tilt, a jak se toho zbavit?
Určitě to dobře znáš, prohraješ jednou a zapneš další hru. Chytneš leavera a zase prohra. Zapneš další, všichni si nadávaj a někdo vyloženě trolí. Ty…
Dočíst celý
Nejnovější z Shockhunters. Čti rozhovor s Terezou Fišerovou!
Zajímá tě, jaké to je mít v jednadvaceti letech bronz z Ria? Tak čti dál! Jaká je to dřina, a co všechno musíš obětovat, abys byla ta nejlepší? To…
Dočíst celý