No, tak to jsem zvědavá...

Fajn, ale co to je za závody?! Podívala jsem se na webové stránky Překážkáče, napsala pořadatelům a domluvila se s nimi, že v sobotu místo sólo běhu, budu startovat v Mixu (smíšená dvojice). A to jsem ještě netušila, že poběžím i v neděli a to rovnou ve čtyř členném týmu se třemi nadupanými kluky.

Malý Překážkáč

Překážkáč jsem v sobotu zkusila poprvé, příjemně mě překvapil. Hodně mě bavily překážky a z přístupu organizátorů by si i zkušenější pořadatelé mohli vzít příklad. I když byl sobotní Malý Překážkáč avizovaný jako lehčí varianta, já se závodem doslova protrápila, nohy ne a né běžet.

Poslední "povinná" překážka byl pomyslný hřebík do rakve. Ruce i nohy ve vzduchu a ničím se nesmíš dotknout země. Poctivě jsem sledovala videa od pořadatelů, ale televize vs. realita? To je úplně o něčem jiném. Bohužel jsem si na téhle "povinné" překážce doslova vylámala zuby, a tak jsem musela odevzdat můj zelený náramek cca 50 metrů před cílem.

Tak jsem namísto sprintování do cíle šla do skákacího handicapu. Asi se shodnu se všema, co tam skákali, že se jednalo o nejbrutálnější handicap závodu, ve kterém se ztratilo hodně síly a hlavně času.

Celkově jsme doběhli na 6 příčce. Zklamaně jsem seděla v kádi s vodou a čuměla jako sůva z nudlí, když se do druhé ledové kádě svalil Lukáš Novák, slovo dalo slovo a domluvili jsme se, že spolu v neděli odběhneme závody jako tým čtyř závodníků. Já si poté v autě cestou do Prahy lámala hlavu, jak odběhnu zítřejší závod, který mám běžet ve čtyř členným týmu... a to jako jediná baba.

Nedělní hardcore - Velký Překážkáč - dám to vůbec?

Další trasu od trasy na účastníky čekala větší nálož kilometrů a ještě brutálnější překážky. Překážkáč je značně specifický a i ostřílení závodníci přiběhnou k překážkám, na kterých se pěkně zapotěj.

Ráno jsem se probudila s tím, že poběžím, co to půjde. Hned u druhé překážky nazvané “Mixér” ze mě nervozita spadla, kluci udali pěkné tempo a já si tak běžela v závěsu. Až do překážky "podlez, přelez a ručkuj". Zase jsem doma u PC pečlivě studovala návod, jak na tu překážku, ale ne a ne na ni naživo vyzrát.

Na prvním pokusu jsem minula závěrečný zvonek o milimetr.

Zkouším to podruhé, jako na potvoru mě můj týmový kolega (i ze sobotního závodu) omylem zkopnul z překážky. Já tak opět přišla o náramek a zase jsem skákala handicap. Humorná situace nás stála hodně minutek, ale co, to se prostě stane.

Jak to dopadlo?

Mezi tím nás dotáhnul tým za námi a my jsme si řekli, že jim prostě utečeme. Trasa vedoucí převážně lesem mě bavila, organizátoři si se závodem opět hodně vyhráli. Polovinu překážek přestavěli, a to, co jsme dělali včera bylo v niveč, protože teď nás čekaly nové těžší překážky.

Opět jsem přišla na to, že budu muset doma víc shybovat a běhat, a tak jsem se mezi nošením pytle a bojem o život upsala na šnek tréninky, které kluci vedou ve Chřibské.

V závěrečných 2 km Lukáš s Milošem opravdu zatáhli a já si už ani nepamatuji, jak jsme zvládli moje obávané překážky. Nakonec jsme prolítli cílem jako NEJRYCHLEJŠÍ TÝM, druhým jsme nadělili cca 4 minuty a třetímu týmu cca 5 minut. A to že jsem na bedně byla jediná baba mezi TOP 3 týmy je BONUS.

Moc bych chtěla poděkovat pořadatelům a klukům Šnekům za super závod!

Co je to Překážkáč? A OCrkové závody?

Překážkové závody jsou v ČR fenoménem několika posledních let a získávají značně na popularitě. Extrémní překážkový závod Překážkáč se konal 27. 4. - 28. 4. v Přelouči, areál Labe Park (TANK POWER).

Na závodníky čekaly dva dny plné extrémních překážek, rozmanitý terén, speciální ručkovací překážky, nošení břemen, plazení na všechny způsoby, balanc, lezení a přírodní překážky...

Včetně toho, že některé překážky byly takzvaně „povinné“, tak závodníci závodili s časem, ale taky s cílem udržet si svůj náramek. Všichni kteří měli v cíli zelený náramek (to znamená, že absolvovali všechny překážky), obdrželi kromě medaile i speciální Překážkácký náramek.

#ShockYourself