Historie "cheatingu"

Většinu prvních her si psali samotní uživatelé. To jim dávalo volnou ruku, aby v nich pak zkoušeli oni sami nebo jiní podvádět pomocí přesných zásahů do paměti. Oficiálně se první cheaty objevily ve hrách na začátku 80. let. Obecně je za první hru opatřenou cheaty označovaný Manic Miner. Cheaty do hry vložili tvůrci proto, aby ji mohli lépe otestovat a nemuseli trávit dlouhý čas jejím hraním. Vložení číselného řetězce 6031769 (což bylo číslo řidičského průkazu jednoho z autorů) ulehčovalo hraní na několika úrovních. Tento kód však nebyl tolik známý. 

Ve druhé polovině osmdesátých let se dokonce dostaly kódy poprvé do popkultury. Stalo se tak díky Kazuhisa Hashimotovi. Ten do hry Gradius (tedy konkrétně její verze určené pro konzole Nintendo) umístil kód pomocí tlačítek „nahoru, nahoru, dolů, dolů, doleva, doprava, doleva, doprava, B, A a Start“. Tato sekvence dostala podle autorů hry název kód Konami a dala se uplatnit v celé řadě her osmdesátých a devadesátých let včetně Castlevania a Mortal Kombat III. Našly se i hry, kde hráčům tento kód nepomohl, ale naopak uškodil. Pro mnoho hráčů v druhé polovině 80. let se tato popsaná seskupení tlačítek stala jakousi mantrou. Tato kombinace se stala kultovkou a mohli jsme ji vídat i na tričkách nebo v tetováních. Sám jeho tvůrce uváděl, že si kód do hry zadal, protože nebyl zkušený hráč, a chtěl mít hru jednodušší. Sám netušil, jaký fenomén způsobí. 

Mezi kódy nechybělo přeskakování levelů, nesmrtelnost nebo plný zbraňový arsenál. Zajímavé je, že některé z těchto kódů (nejčastěji procházení zdmi) umožňovalo hráčům vstoupit doslova za hranice hry. Svou tradici v tomto směru měla série GTA, kde bylo možné si pomocí speciálních kódů „objednat“ netypické automobily nebo vojenská vozidla. 

Po roce 2000 se začínají mnohem více prosazovat multiplayer tituly, ale ani těm se samozřejmě podvádění nevyhnulo. Jedinou odlišností těchto cheatů je, že je nevložili do hry sami autoři, ale třetí strana nebo sami hráči.   

Tak to byla trocha historie, ale jak je to dnes? 

Dnes je to již trošku specifické odvětví, a taky celkem velký business.  

Výrobci podvodných programů si mohou dnes dovolit i technickou podporu, která je k dispozici online. Zájem o podvodné programy totiž umožnuje existenci společností, které na nich vydělávají až desítky milionů ročně. Tyto programy fungují na bázi předplatného, které je možné hradit platební kartou nebo prostřednictvím PayPal. S podváděním totiž bojují herní vývojáři a programy je tak potřeba neustále aktualizovat, aby vše fungovalo, jak má. Proto je tvůrci nabízejí jako službu.  

Za měsíční poplatek tak získáte přístup na fóra, technickou podporu a v neposlední řadě samotný program, který stahuje aktuální verzi.  

Pokud však podvodné programy využíváte naplno, dříve nebo později se vám stane, že vás odhalí. A to díky jinému speciálnímu softwaru nebo vás jednoduše jiní hráči nahlásí. 

Proč vlastně hráči používají cheaty? 

V zásadě dělíme hráče na klasické poctivé hráče a takzvané hackery. Jde o to, že poctivá cesta za vyšším rankem spočívá v nahraných hodinách, tréninku atd. Kdežto podprůměrný hráč používající cheaty (tzv. hacker) si získává rank pomocí podpůrných programů a netráví tak budováním vlastního skillu tím tolik hodin.  

Nejznámější cheaty? 

Jednoznačně Aimbot a Wallhack. Aimbot můžeš najít snad v každé hře, kde se míří od CS.GO, World of Tanks až po novější tituly jako Fortnite nebo PUBG. Například v již zmiňovaném CSku stačí prostě vystřelit a podpůrný software neomylně trefí hlavu protihráče, i když hráč míří třeba do země. Ve hře world of tanks je to podobné, akorát že tank nezabijete, ale z 98 % udělíte poškození i projíždějícímu tanku. Wallhack je opět velice populární ve hrách jako je CSko nebo série Call of Duty. Jedná se o hack, se kterým tě hráč může vidět přes zdi či jinou překážku. Wallhack se dá u hráčů docela snadno rozpoznat, protože často střílí do zdí nebo na roh za kterým protihráč stojí, aniž by byl předtím zpozorován.  

Co dělat, když potkám hackera? 

To je jednoduché – stačí REPORTOVAT 

Závěrem bych chtěl jen podotknout, že asi každý vášnivý hráč zkusil nějaký ten cheating, ať již v singleplayeru či multiplayeru. Doba kódů jako IDDQD nebo IDKFA je už asi spíš pro pamětníky. Dnes je díky internetu možné stahovat všelijaký software, se kterým by se “do diamondu” dostal i necvičený kokršpaněl. Ale každý poctivý hráč nám dá za pravdu, že bez hacků nebo kódů je to prostě větší zábava. Hlavně když můžeš posouvat své hranice i skill na další level a za 600 odehraných hodin trefíš poprvé hlavu na 300 metrů.

Ďáblík na tvým rameni ale radí, někdy se cheaty vyplatí! Zkus napsat tyto dva legendární kódy IDDQD a IDKFA na mapy.cz a sleduj co se stane! A nebo najdeš lepší místo, kam je zadat? Kdo ví, třeba u nás na stránkách? ;)